en pointe?

Nevím, jak vy, ale já když jsem zdeptaná/naštvaná/nenaladěná, vylepšuju si náladu čuměním na baletní obuv a sleduju na youtube baletní pokusy ostatních. Když jsem v úterý zadala do seznamu heslo "taneční obuv", vypadla mi jedna nová adresa obchodu s baletníma potřebama. Tam inzerovali prodej asi 4 značek špiček, což mě potěšilo, protože jsem si myslela, že v kamenným obchodě tu seženu jenom grishka a capezia. Pak jsem se rozhodla, že už čekat nebudu. Už to nešlo. :) Včerejšek byl tedy vyhlášen dnem D a vyrazila jsem na lov špiček.
Zmiňovaný obchod se nachází ve Vltavské ulici (u Anděla). Moc jsem se těšila, jak se tam nebudu muset potýkat s tou "příjemnou" a "ochotnou" slečnou, co je v Grishku. Obchůdek vypadal sympaticky, bohužel měl na dveřích malou cedulku "vážení zákazníci, po dobu prázdnin... blabla... zavřeno." Bezva. Pechfógl! :)
Takže vzhůru do Grishka - někdo tam nahoře se smiloval a má oblíbená slečna se tam nevyskytovala. Abyste si nemysleli, že jsem nějaká přecitlivělá (já teda jsem, ale ne co se týče prodavaček :)) - koupit boty není problém a na otrávené slečně přeci nezáleží - jenže u normálních bot zkusíte svou velikost (sedí/nesedí) a platíte. Špičky mají jiné číslování než normální boty. Špičky mají 5 stupňů šířek (X až XXXXX). Špičky mají 5 stupňů tvrdosti podrážek (super soft - hard). Ty si člověk napoprvé sám nevybere.
Vešla jsem ted dovnitř. Tam seděli dvě dámy (cca 60 let), očividně lehce použité a vyžilé baletky(dále jen baletní čarodějnice - BČ) a prohrabávaly se hromadou zlevněných špiček miniaturní velikosti. Poznamenala jsem "vy máte ale malinkou nožičku!", což bylo odměněno úsměvem "ale ty jsi pitomoučká" a větou "ty jsou pro děti". Díkybohu se dostavila paní prodavačka a vysvobodila mě. Rovnou jsem jí oznámila, že nic nevím, sdělila jsem velikost a paní se zeptala na šířku nohy.

Já: No... taková... normální?
Paní: Tak mi ji ukažte, ne?

Noha byla shledána pěkně úzkou XX a já jsem nafasovala saténovou botku. Paní odběhla do skladu pro další velikost a ponechala mě s baletními čarodějnicemi.
Já: Ehm... nezáleží na tom, která je pravá a levá..? (u piškot se to totiž nerozlišuje)
BČ (nevěřícně, až jí namalované obočí vylétlo k trvalé): Prosím? Vy TO NEVÍTE?!
Já (zděšeně, šeptem): Ty jsou první...
BČ (lektorsky, s povdechem "bože na nebi"): No teď je to jedno, ale jakmile si je obujete, napíšete si fixou na podrážku, která je která...
Já: Takže jako u piškot...
Přichází spása v podobě hodné paní prodavačky, která obětavě nosí další a další (nakonec odzkoušeno 8 různých párů) a radí, jak mají sedět a kde naopat odstávat.
Věděla jsem, že špičky rozhodně nepatří do kategorie "pohodlné", ale stejně mě překvapilo, jak děsně, opravdu děsně, tvrdá obuv to je. Dala by se s tím zabíjet baletní konkurence... (kdybych nějakou měla, nebo naopak někomu konkurovala...:))

Teď jsem hrdá majitelka baletních špiček model Grishko 2007, k tomu gelových výplní (abych z nich nevylévala krev :)), tkalounů, gumiček ...

Nevypadají tak pohodlně, jemňoučce a pohodlňoučce??? Klamou saténem, bestie!

V tomto bodě bych chtěla poděkovat mamince za přišití tkalounů...:*
...ne, že bych neuměla šít, ale není škoda zničit si něco tak estetického?

Zde bych ráda podotkla, že to OPRAVDU nebolí (bolela ta křeč, co mě chytla v noci do lýtka :)). Nebudu tvrdit, že je to pohodlné, ale nebolí to...

V tomto bodě bych naopak chtěla ubezpečit všechny, kteří se strachují o mé dolní končetiny, že se jim nic nestane. I když má touha cupitat ladně po špičkách je veliká, nejsem natolik pitomá, abych v nich podnikala nějaké šílenosti bez dozoru naší slečny učitelky. Budu v nich pocupitávat, aby se boty rozchodily a správně "prolomily" než dojde na opravdovou hodinu, ale nic víc. Na všech fotkách se něčeho držím, takže nehrozí převrácení ani zvrknutí (ale vypadá to "cool", ne?! :))