jen pro dámy (ano, diskriminace)

dámy, znáte ten den, kdy se podíváte do zrcadla a chce se vám brečet? v angličtině existuje pěkný pojem "bad hair day".
já měla dneska přesně takový den, jenomže nešlo jen o vlasy.

kromě toho, že jsem výše zmíněné vlasy neumyla, jsou taky špatně dlouhé a zoufale potřebují nabarvit. obličej je dneska ještě vybledlejší než obvykle (ano, to jde), takže se pod očima hezky vyjímají fialové kruhy, díky kterým vypadám jako někdo, kdo už pár let nespal. rty jsou se zbytkem obličeje za jedno, takže jsem opravdu litovala, že nevlastním kvalitní rudou rtěnku.
bohužel, ani po namalování to nebylo o moc lepší. celkově můj obličej vypadá tak nějak ztrhaně, takže svým vzezřením připomínám zombíka. zřejmě už mám nejlepší léta za sebou, teď už to bude jen horší...;)
vesele jsem si pobíhala po bytě v pyžamu až do 3hodin, kdy jsem se bohužel musela jít převléct do něčeho reprezentativnějšího (ještě pořád se nikdo nepřidal do mé ligy na podporu chození ven v pyžamu!). potlačila jsem svou touhu vypadnout ven jen v converskách a džínách (nevypadá to slovo příšerně?), protože bych se pak cítila ještě hůř. ovšem žádné tričko mi nesedělo. všechny svetr divně plandaly. kalhoty taky. nic se k sobě nehodilo.
nakonec jsem skončila v černých kalhotách, hnědém svetru a šedivém šátku - tato veselá kombinace hezky podtrhla mou zdravou barvu obličeje, který jsem tedy milosrdně zakryla slunečními brýlemi (díkybohu, že jsem si koupila tak velké).

předem varuju, že se jedná o můj subjektivní dojem. dnes mě nikdo nepřesvědčí o opaku.:))

p.s.: od zítřka nová rubrika "z archivu"!