1:30 a 6:10

Vzbudila jsem se. Rozespale mžourám na budík - sakra, 6:10, už mám bejt 10 minut čilá.
Ale něco je divný. Všude je ticho. Narazím si na pomačkaný obličej brýle a jdu se podívat do obýváku na hodiny na satelitu. Ukazují 1:30. "Týjo, zase nejdou!" vyhodnotí můj rozespalý mozeček. I přes tento chybný úsudek ovšem drobné pochybnosti přetrvávají. Jdu do chodby - na hodiny není vidět, neboť je černočerná tma. Nevadí, hodiny tu máme všude. Do koupelny - hodiny opět ukazují 1:30. Kruciprtel, ona je fakt noc! Zase jsem si spletla malou a velkou ručičku... Takže zpátky do postele - jsem opět úplně čilá, takže se mi nedaří usnout. O 4 hodiny později se opět vzbudím - je 6:10, tentokrát doopravdy a už podruhé jsem zaspala.