zubatá zuzana

Jak jste asi zaznamenali, mám práci. Učím angličtinu a japonštinu na jisté VOŠ. Včera jsem byla na imatrikulaci nových studentů. Můžu vám říct, že patřit k učitelskému sboru a ne ke studentíkům (se kterým si mě všichni pletli) je velmi zvláštní pocit. Na jednu stranu si připadáte drsně, na druhou značně nepatřičně.
Pak jsem absolvovala poradu. Vždycky jsem si říkala, co tam ty učitelé řeší, když šli na "poradu". Jakožto čerstvý insider vám mohu prozradit, že nic. Hádají se s učitelem IT, proč nemůžou znát heslo na wifi a řeší, že studenti chodí na zkoušku ve kraťasech.

No a zítra přijde z l a t ý h ř e b tohoto týdne. Team-building. Každý, kdo mě aspoň trošku zná, ví, že jsem velice velice nespolečenský člověk a že bych radši vyskočila z okna, než abych se kolektivně bavila. Při slově team-building se mi chce zvracet. Takže když mi to pak nadnesli, já, člověk, co většinou neodporuje a snaží se vyjít vstříc, jsem řekla NE (zřejmě pud sebezáchovy?). Nejdřív jsem hrdinně odporovala panu řediteli, pak paní sekretářce a... pak jsem podlehla (=ukecali mě). Takže zítra pojedu stmelovat kolektiv prvního ročníku*. Budeme hrát psychologické hry. První se jmenuje "Zubatá Zuzana"....

*většina mých studentů je větších a silnějších než já, samozřejmě.