péro, péro...

To jsem tak tuhle zírala na fotku jakési pozvánky, která měla kaligraficky nadepsanou adresu. Obdivně jsem si prohlížela pěkné vlnky a kudrlinky a říkala jsem si, jaká je škoda, že takové pero nemám. 

Když jsem dneska dorazila domů, začala jsem rejdit v nekonečných hloubkách našich šuplíků, které obsahují jeden menší obchod s uměleckými potřebami a hledala perka a násadu. Ty jsem nenašla, ale vykoukla na mě malá modrá krabička se zlatým nápisem Waterman. Praštila jsem se do čela. Může bejt někdo tak blbej a zapomenout, že vlastní jedno velmi drahé inkoustové pero?*

Pero jsem dostala od babičky (děkuju!) k nějakým z mých -náctých narozenin. Je těžké a vypadá tak superluxusně, že jsem s ním nikdy nevyšla z bytu.

Jak jsem tak držela tenhle poklad, najednou mi došlo, že mám někde ještě jedno inkoustové pero! Může být někdo tak blbej a zapomenout, že má dvě inkoustová pera?** 

Tohle pero, tuším,  dostala jednou maminka (nebo tatínka?) spolu s velmi ošklivou propiskou jako "pozornost" od nějaké banky. Má tlustší stopu a přesto, že by to měl bejt šmejd, psalo se s ním bezvadně.

 S inkoustovými pery mám složitý vztah. Už v prní třídě jsem dostala od třídní výjimku psát číňanem (píše dneska ještě někdo číňanem?!), protože jakožto levák jsem si napsaný text celý hezky ručičkou rozmazala po sešitu. Když jsem byla vyrostlejší, naučila jsem se to více méně minimalizovat a nastala zlatá éra těhle dvou per.

Pak to černý přestalo psát. Jako úplně. Mohli jste tam rvát nový bombičky jak jste chtěli a nic. Bylo tedy deponováno do květináče*** k ostatním psacím potřebám.

Pak přestalo psát to drahý. Jako úplně. Prosila jsem a škemrala, ale nic. Bylo tedy deponováno do květináče k ostatním. A já na ně úplně zapomněla, odhadem asi tak 5 let. Hups...

 Takže když jsem je dneska s vítězným pokřikem vyhrabala ze hřbitova psacích potřeb, sedla jsem ke gůglu a gůglila "fountain pen cleaning". Vypadla jednoduchá odpověď: namočit do vlažné vody. Takže jsem měla dvě funkční pera, která stačilo jen namočit. Může být někdo tak blbej?****

Taky jsem v šupleti našla super nóbl bombičky pro Watermana a dokoupila něco lacinějšího pro černé pero.

Hned se to samozřejmě muselo otestovat... Co by asi říkal psycholog na náhodnou volbu slov?

*Ano! Já jsem toho důkazem!
** viz první hvězdička
*** protože u nás doma nemají takový ty maličký srandovní kelímky na tužky místo
**** viz první a druhá hvězdička