Včera jsem se večer vydala s mámou na výpravu do Luxoru pro PÁR knížek (ano, zase se to zvrtlo, jako vždycky). Držte prosím minutu ticha za maminčinu kreditku...
To ale není to, co jsem chtěla napsat. Pak jsem čekala na 24 na Můstku. Vedle mě stál chlap: prošedivělé, nevýrazně myší blonďaté vlasy, trošku propleš, brýle, pupek... no, asi ne zrovna typ většiny populace. Přijela tram 3. Přistoupila k němu slečna. Tak 30 let, luxusní špičaté boty na jehlách, hnědá sukně nad kolena, hnědé vlnité vlasy a ptala se, jestli jede na Anděl.
On: Ne, myslím, že ne...
Ona (koketně): Jéé... co tam teda jede?
On: No... myslím, že musíte počkat na 9.
Ona: Aha. Hihihi.
(kus jsem neslyšela - přijela ta tramvaj)
On: A tuhle kavárnu znáte?
Ona: To je moje oblíbená!
On: A co kdybych vás do ní pozval?
Ona: To by bylo fajn...
(Nastupují spolu do tramvaje.)
Fofr, co? :))
5 comments:
To je divný.. Ty lidi jsou divný... Nikdy bych nikam nešla s nikym koho neznám.... Vim, že se takhle asi nevdám z lásky, ale.... (furt doufám, že si mě vezme Míra:o)))
třeba byla ta slečna stejně zoufalá jako jsem já :))) i když po myším stařečkovi bych fakt asi nešla. buď ráda, že nezačal zvát tebe :)))
budeme žít všichni spolu ve squatu!
hel: a už se nám tu projevují homosexuální sklony! :D
editka: taky myslím, že se nikdy nevdám...na kterýhokoli chlapa, co mě osloví, reaguju přehnaně negativně:)
Hmm to u mě by přehnaně negativně reagovala i většina rodiny:o)))))))
Post a Comment