memento mori aka graveyard race

Ano, uznávám, že vypravit se tento týden na hřbitov není vzhledem k tomu, že jsou dušičky zrovna rozumné. Ale já mám ráda spadané listí šustící mezi náhrobky, mihotání svíček, důchodce oprašující hrobečky, lehký mlžný opar a hlavně tu atmosféru... Morbidní? Možná.
Ráno jsem si tedy do tašky přihodila zápalky a svíčky a po škole (9.05) vyrazila na Anděl a pak směr Malvazinky.

9.25 autobusová zastávka - důchodci už zabrali taktické pozice, aby se mohli po příjezdu busu vrhnout rovnou dovnitř. Formují na zastávce hloučky, v rukách třímají lopatky, chvojí a konvičky. Tváří se důležitě a výhružně.
9.27 autobus přijíždí. Začíná nemilosrdný boj. Přežije jen ten nejsilnější (popř. ten, kdo má nabroušené berle). Důchodci, co nestačí zabrat sedadla v první vlně, vyhazují se slovy "tady si sednu JÁ" každého -cetiletého sedícího.
9. 34 konečně zastávka Malvazinky - jsem ve výhodě. Natlačili mě na dveře, takže vybíhám ven jako první. Dav se hrne (no hrne...) za mnou, ale už na přechodu unikám a rázným krokem stoupám. Vyhrála jsem! První!
U hřbitova minu ještě stánky s různými věnečky, chvojíčky, svíčičkami, chrysantémkami, ale najdou se i malí sněhuláčci a ozdoby na stromeček. Chvilku přemýšlím, že bych domů přinesla věnec s nápisem "Vzpomínáme", ale pak to zavrhnu a šinu si to přímo na hřbitov. U vrat stojí policista v zelené reflexní bundě a kombinéze. Proč? Mám dvě teorie:

1. důchodci jsou známí svou zuřivostí. Mohly by propuknout nepokoje, následované rabováním, anektací cizích hrobek a pálením věnců. Včasný zásah policisty by zabránil ztrátám na životech...
2. jsou dušičky (huhuhu!) - zombie? (zase ale neměl brokovnici...)
   

Můj původní záměr klidné meditační procházky vezme za své, jakmile uslyším velmi výrazný zvuk zbíječky, přicházející od kostela, který právě prochází rekonstrukcí. Naše hrobka je u kostela (to víte, first class), takže mé zapalování svíček a odstraňování listí pozoruje ještě skupinka dělníků. Tomu říkám uctění památky mrtvých... Ach jo.
Pak tedy velmi zběžně prosvištím hřbitovem a na řadu přichází lehoulince morbidní myšlenky. Např.: co byste chtěli mít napsáno na náhrobku? Není pěkně hnusné likvidovat opuštěné a staré, většinou německé, hroby? Chtěli byste hrobku po někom?
Cestou zpátky jsem si ještě všimla nedalekého kamenictví - víte, kolik stojí blbej náhrobní kámen? Od 19,000!
Na Olšany se bojím. Jsou moc velký a mohly by mě přepadnout veverky.