ou tů

Stojím si tak před Terranovou u Anděla a čekám, až mi přijde Katka na japonštinu. V jedné ruce mobil, kde popisuju Editce, jak mě dneska nepoznal Martin, v druhé nějaké japonské šílenosti. Tu ke mě přiskočí asi 17ti letý kluk, v ruce desky.
On: Slečno, můžu vás vyrušit? Vidím, že ze mě máte radost... (asi jsem se neusmála)
Já: Hm.
On: Osmáct vám už asi bylo, co?
Já: Jo.
On: To bude chvilka. Jakého máte operátora?
Já: ou tů.
On: Já věděl, že jste naše! Máte taky krásně modré oči!
Já: Zelený.
On: Ukažte... ne, tady je blbý světlo, určitě jsou modrý...
Já: Zelený.
On: No, to nevadí. Jaký máte tarif?
Já: Nevím.
On: Takže asi Pohoda plus.Kolik měsíčně platíte?
Já: Asi 70 kč? Ten tarif už asi neexistuje...
On: Hm, to ne. Nevadí! Co přítel?
Já. Není.
On: Jasně, chápu! Kariéra je důležitější, já to mám stejně. Tak děkuju, hezký den!
Já: Vám taky.