sTYL

Jak si zlepšit nedobrou náladu, která se vás drží jako klíště? Udělejte si něčím radost! A i když se to bude zdát divné, nedělala jsem si tentokrát radost obuví!

Úterý bylo vyhlášeno dnem lovu na tyl. TYL. To je taková ta lehoulinká látka, ze které se vyrábí baletní sukénky tutu. A já jednu chci. Prostě proto. Na netu jsem se namlsala, jak nádherné tyly se vyrábí v USA, v jak nádherných pastelových barvách se prodávají a jak ani nejsou moc drahé.
Pak přišla česká realita.

Plán 1.:
Naivní představa: Objednat si fialový/růžový tyl přes internet z pohodlíčka a teploučka a jen čekat, až přijde.
Realita: Na netu se sice nachází pár obchodů, ale převážně s bytovým textilem. Ech.
Zjištění: Schánění tylu nebude jednoduché.


Plán 2.:
Naivní představa: Nakráčím do první prodejny látek, kterou potkám a odnesu si nádherný nadýchaný růžový tyl.
Drsná realita: První obchod, kousek na Vršovickém náměstí, sice na webu inzeroval prodej tylu, nicméně už neinzeroval, že mají do 2.2. inventuru. Nevadí. Popojezd tramvají na Nádraží Strašnice do dalšího látkařství. Tam sice měli otevřeno, nicméně paní se při slově "tyl" ušklíbla a odeslala mě do Budečské ulice. Tak jsem si tam aspoň koupila mašle na kanzaši. Když už jsem byla lovecky naladěná, sedla jsem zpátky na 22 a jela na Jana Masaryka hledat Budečskou. To se mi povedlo (!) a dokonce jsem sehnala i tyl! Výběr sice jen černá/bílá, ale aspoň něco...

Výsledek: 5 metrů běloučkého tylu za 500,-.

UpDate!