impossible is nothing

Zázraky se, vážení, stále ještě dějí.
Dneska jsem se zúčastnila krajského kola kytarové soutěže, na které se už cca půl roku připravuju. I když to zní neuvěřitelně, cestou tam (liduška kdesi uprostřed Kobylis) jsem nezabloudila a v lidušce samotné byli všichni strašně příjemní.
Nešla jsem tam s tím, že něco vyhraju. Konkurence v kategorii přestárlých: 11 lidí. Ale aspoň, abych to tam důstojně odehrála a neudělala si ostudu.
Na řadu jsem šla předposlední. Nebyla jsem moc nervózní, ruce nebyly promrzlé (trošku jsem si ale o něco sedřela klouby). Kytara se nerozladila. Dobré výchozí podmínky. Dokonce se mi podařilo se uklonit a nevypadat u toho jako kretén s kolikou.
První dvě skladby (2krát Brouwer) - ok, druhé dvě (Gavotty od Bacha) - ok, třetí a finální Fuga (6:30, Bach) do půlky taktéž ok - v půlce OKNO. Úplné. Naprosté. Nevím jak je to možné, ale ani jsem se o nic nepokoušela a rychle místo přeskočila a jela jsem dál (sice jsem přeskočila pár set taktů, ale co...). Dohrála jsem, uklonila jsem se (teď už to zdaleka nebylo tak pěkné) a šla jsem se tiše rozplakat do třídy, kterou mi přidělili na rozehrávání. Ne jenom, že jsem to tak pěkně po*****, ale třeba mě ještě diskvalifikují, že jsem to měla (díky přeskočené části) moc krátké. Na vyhlašování výsledků a předávání diplomů jsem nečekala. Proč taky.
Dotrmácela jsem se v dosti neveselé náladě domů, opět jsem si trošku poplakala a teď pozor! ZUŠka na svých stránkách rychle zveřejnila výsledky! Hádejte, jak to dopadlo?! Já tomu doteď nevěřím.
ZF nemá ani čestné uznání II. stupně, ani čestné uznání I. stupně. ZF je třetí (sice ještě se dvěma kytaristama, ale třetí). Jak je tohle možný?! Zááázrak!