hajakute, samukute, kurai asa/ 早くて、寒くて、くらい朝

Dnešní ráno v bodech:

• 5.00 jsem se probrala úplně čilá
  
• 6.00 přijely popeláři a vzbudily mě. Úplně přelámaná jsem vypadla z postele, načež jsem byla atakována hladovou kočkou (kteroužto jsem málem následně zašlápla).
  
• 6.30 kočka se najedla a následně obsah žaludku vyvrhla na podlahu v obýváku, kterou jsem musela utřít.
• 6.45 venku je 5´C a mží.
  
• 7.10 ve škole se do ticha nese klapání podpatků. Jediné živé bytosti v budově jsou vrátný, jedna uklízečka a 3 rozespalí japanologové. Ve výtahu potkávám nechutně optimisticky naladěnou paní profesorku, která zvesela pronese "samuku narimašita ne" (to se nám ale ochladilo), zmůžu se na přitakání a tlumené "hai".
  
• 7.30 - 9.05 se z nás paní profesorka snaží vyloudit souvislé věty v japonštině. Když se jí to nepovede, snaží se nás naučit intonaci věty "sore wa omedetó gozaimasu"(k tomu vám gratuluji). Vrcholem hodiny je můj chrabrý pokus o překlad přísloví "peníze vyletěly oknem".
  
• 9.10 nenávidím lidi v metru. V tramvaji taky.
• další výhledy (ne příliš světlé): 12.45 na chirurgii na Skalku s hnátkou, 15.00 na kytaru do Braníka (víte, že ty bestie už tam zase udělali výluku tramvají?! prý "omlouváme se za případné komplikace" zabít málo), 16.30 odtrpět si výuku Aj na Budějovické.
  

Jediná dobrá zpráva: napsali z japancentre, že mi už konečně posílají mé objednané časopisy Orendži pédži (オレンジページ,o vaření), Džósei sebun (女性セブン) a Non-no (obojí o módě). Hurá.