návštěva v japonské škole

Aneb když čeští studenti okukují Japončátka.

Výprava do japonské školy v Řepích, zřejmě v rámci kulturní výměny. Škola je to celkem velká, světlá, v každé třídě pak je kolem 10 dětí.
V knihovně jsme od hromady dobrovolníků (= maminek) nafasovali cedulky se jménem (ne že by nás někdo pak tím jménem oslovoval) a hurá do tříd.

Nejdříve starší děti a hodiny kaligrafie. Co ty děti s tím štětcem dokážou, to je neuvěřitelný. Každý měl před sebou tuš, třecí kámen a papír a v soustředěném tichu psaly a psay (znaky 読書) až tuš stříkala. Potom své dílko zmuchlaly do koule, hodily pod stůl a znova od začátku. Občas se někdo zvednul a šel si to nechat k panu učiteli opravit. Ten namočil štětec do zářivě oranžové barvy a sem tam nějakou čáru opravil, k tomu vysvětloval proč a dítko poslušně přikyvovalo a klanělo se.
Mladší dětičky (nemohlo jim být víc než 8 let) se učili, co je to podmět. Nejdřívě něco horečnatě přepisovali ze učebnice a pak postupně vykřikovali "できました!" (hotovo). Věty si pak četli nahlas, paní učitelka dávala otázky, kde tam tedy je ten podmět a když někdo správně odpověděl, celá třída sborově odsouhlasila "いいです" (správně).
Zpátky v knihovně na nás čekalo občerstvení (ano, očumování je velmi vyčerpávající ;)) ve formě rýžových sušenek senbei a sladkostí. A pak přišlo to, na co se zřejmě všechny maminky těšily - hry. Vzaly si nás po skupinkách a vysvětlovaly nám šílené japonské pexesoidy. Jasně, nechaly nás vyhrávat, jinak by nikdo neuhrál ani bod. Vše probíhalo na zemi, hezky v pěkném kleku, takže ke konci už jsme všichni měli slušné křeče v nohách.:) Na oplátku jsme jim ukázali, jak se hraje Člověče, nezlob se (soupeři se při vyhazování omlouvali).

Konec, hromadná fotografie, hurá domů. Oběd v půl páté.