A taky jsme viděli ducha! Šli jsme si tak zvesela domů, kapsy plné kaštanů (jedlých i koňských), když se proti nám zjevil pán v ováleném lesnickém úborku, šíleně z něj táhly cigára a v ruce košík."Kampak děvčata?"
"Na kaštany."
"No to už tu žádný nebudou, musíte ke kostelu."
"Hmm, jo. Jasně, dík. Nashledanou".
Po pár krocích.
M: "No, Ž. (jméno dotyčného) už jsem dlouho neviděla...
Já: Mami, vždyť ten je už 3 roky mrtvej!!!
M: "Fakt?"
H: "A všimly jste si... posílal nás ke kostelu..."
(Pořád jsem se ohlížela, jestli nejde za náma)
H: Neblbni, jestli je to duch, tak nás nebude sledovat a zjeví se před náma!"
Já: "Nebyly Dušičky minulej tejden?"
M: "Na vesnici je všechno opožděný..."
Následovala zajímavá a plodná diskuze na téma "nadpřirozené jevy".
3 comments:
:DD "posílal nás ke kostelu..." no to mě pobavilo.. :) a nebojte, na vesnici totiž vypadá každý stejně :)
Teda nevím, jestli se jako vesničan teď nebudu cítit uražen, že vypadám stejně jako všichni ostatní:P :)
Ale příběh dobrý, měli jste se toho ducha taktně zeptat, jestli už neměl odejít z tohoto světa.. Jak znám fantasy tematiku, určitě by vám dal nějaký zapeklitý úkol, jako zabít nevěrnou manželku, aby mohl s klidným svědomím opustit naše sféry:)
ne, zajíčku, neboj! ty jsi naprosto originální a s nikým nespletitelný!
jinak díky, až příště potkáme ducha, zavoláme ti, co máme dělat...:))
Post a Comment