ščiščáščuk

1. Dnešní zkouška z klasické čínštiny
Překlad textu o mistru Zhuangovi v pořádku. Potom doplňující otázky.
Pan profesor: "Hmm, ta gramatika je primitivní, to bych se styděl na to zeptat... co třeba tohle? (napíše na papír) 焉?
já: (v duchu) kurva (nahlas) hmm... no... nevím...
Pan profesor: Já vám to napíšu čitelněji.
já: Já to přečtu bezvadně, tím to není
Pan profesor napíše čitelněji a povzbudivě se usměje: No tak...
já: Pořád nic.
PP: Tak je to sloučená partikule... čeho?
já: Ehm.. tak předložky 於...?
pp: ANO! A čeho? No?
já: Hmm... zájmena 之?
pp: Vidíte, že to umíte! Bezva, dejte mi index... a úspěšný zkouškový!
Já ho miluju.

2. Zkouška z gramatiky.
První strana testu - psaní znaků. První věta - kruci. Druhá věta - kruci. Třetí věta - kruci. Čtvrtá věta - to si nechám na pak, Pátá - nééé..., Šestá věta - béééé... Vět bylo patnáct, mám jich tak polovinu a to si lichotím. Gramatické cvičení bylo o něco úspěšnější.
Ale štve mě to. Poslední týden jsem strávila šrocením a opakováním, ty znaky umím, a pak dostanu ten papír a pink! černo. No nic.

3. Slovo týdne - ščiščáščuk!
Při hledání not na balet jsem zjistila, jak se řekne rusky "Louskáček" - Щелкунчик (ščelkunčik). Bohužel jsem si to slovo okamžitě zafixovala jako ščiščáščuk.
Mývall navrhoval přejmenovat balet na "Ořechobijec".