úterý

Po dvou týdnech a třech výpravách do školy se mi konečně podařilo odchytit pana profesora na podpis do indexu. Protože mi zároveň vede i bakalářku, už ve dveřích obranně prohlásil "Já se tím prokousávám!" (= "proto jsem vám ještě neposlal poznámky k vašemu veledílu") a já mu rovnou podstrčila navrhované finální řazení práce. Po více než dvou měsících se něco, co jsem udělala, dočkalo kladné odezvy. Teď jenom doufám, že mi nenapíše, že zbytek bakalářky je sbírka nesmyslů...


Cestou zpátky jsem potkala A. Znáte to, když potkáváte bývalé spolužáky ze střední, chcete vypadat jak nejlépe to jde? Nebo to je jenom můj problém?:)

Nicméně mě se v tomto směru dneska dařilo. Džínové šortky, proutěné psaníčko na řetízku, moje obří sluneční brýle a bílá hedvábná halenka. Kdybych měla ještě slamáček, mohli by mě fotit do Elle.;) Jediným lehce rušivým elementem byla malá igelitčička s jedním pribináčkem* a rohlíkem na svačinu.(super kabelka z Reserved za výprodejových 149 kč)

Ale dočká se člověk pochvaly nebo komplimentu? Nikoliv.
A.: "Hele, ty seš ale děsně hubená!"
Z.: "Nene."
A.: "Fakt! Až to není hezký!!! Něco se sebou dělej...!"
Z.: "Jako co?!"
Podezíravý pohled na mého pribináčka.
A.: "Zvyš konzumaci pribináčků aspoň o další tři..."

Jo, pak mě ještě (jako vždycky) zastavil revizor. Výhoda takto malinkaté kabeličky je, že se v ní vždycky všechno rychle najde, takže pán nemusel čekat hodinu než vysekám peněženku z hlubin mé tradiční černé maxikabelky.

*Pribináček je jeden z mála mléčných výrobků, který můžu celkem v pohodě jíst. Zřejmě to s obsahem mléka nebude tak žhavé...