Fáze I.: 0 - 100 znaků
Dostanete se na školu. Jste super drsný matafaka student japanologie. Přichází první znaky. "Tsss. Nechápu, co je na tom tak složitýho!" Jde to jako po másle. Znaků je tak málo, že si je hezky za den zopakujete. Na hodiny a testy jste vždy perfektně přepravení a když uděláte chybu, je to většinou otázka špatně otočeného tahu.
Fáze II.: 100 - 500 znaků
Ostřílený mazák. Člověk se cítí drsně - už umí pěknou řádku znaků, nedělá mu problém si je zapamatovat. Jednou za čas si je všechny zopákne, jen aby osvěžil paměť.
Fáze III.: 500 - 1000 znaků
Začíná se to vymykat kontrole. Přichází neodbytný pocit, že nové znaky se v mozku ukládají na úkor starších.Vybavujete si složeniny jako "sací ventil"*. Nevzpomenete si, jak se píše "kočka"**. Občas uděláte zoufalý pokus si všechny znaky zopakovat. Zjistíte, že to dost dobře nejde, protože je těch blech prostě moc. Rezignujete na každodenní opakování a postupně propadnete beznaději a letargii.
Fáze IV.: 1000 - 2000 znaků
U všech znaků máte neodbytný pocit "že už jste je někde viděli", protože jsou všechny složené ze stejných radikálů a komponentů. Nové znaky jsou většinou použitelné pouze ve složeninách, sami moc konkrétní význam nenesou, což učení ještě zhoršije. Udržíte je v hlavě cca týden, do další lekce. Když máte dobrý den, přečtete cokoliv. Když špatný, nevybavíte si ani "papír"***.
Fáze V.: více než 2000 znaků
Zde mohu pouze tipovat:
A. Optimistická vize - Master. Umím všechny znaky. Kdykoliv si je vybavím, a to i ty méně frekventované.
B. Pesimistická vize - Prázdno. Všechno píšu jen kanou.
Další faktory
- učíte se i čínsky -> pak si vybavíte v testu z japonštiny pouze čínskou výslovnost a naopak (jako například já u státnic!)
- studujete znaky před japonskou reformou písma -> vybavíte si jen staré, dnes už nepoužívané znaky
* kjúnjúben 吸入弁
** neko 猫
*** kami 紙
2 comments:
Hehe, no, já takhle daleko ani zdaleka nejsem, ale i tak mi jsou některé problémy dost povědomé :D Ty stejné radikály jsou hajzlíci. Já třeba kdykoliv čtu se svou kamarádkou/soukromou učitelkou nějaký text a je tam znak pro "kare", vždycky ho čtu jako "ato". A ona je z toho pokaždý úplně nervní, protože tvrdí, že si ty znaky nejsou vůbec podobný! Podle mě jsou teda identický.
A taky si obvykle pamatuju ty nejblbější znaky (třeba neumím napsat slovo spát ale umím alergii na pyl). A do třetice všeho dobrého, kdykoliv se třeba jenom na týden na japinu vybodnu (a obvykle to bývá na dýl, protože biologie je u mě na prvním místě), zapomenu tak 60% všech znaků, co jsem kdy uměla a můžu začít od začátku :D
jo, to je další problém! chvilku se na ty bestie nepodíváš a najednou neumíš vůbec nic! :))
Post a Comment