jak jsem dělala bramborový gratin

Na začátku bylo mé prohlášení, že drahouš přece nemůže večeřet každý den bagetu! Je to monotónní a určitě nezdravý! Já mu udělám dobrou teplou véču.
Volba padla na zapečené brambory se smetanou a bylinkama. Našla jsem sice úžasný recept od Jamieho Olivera, ale při pročítání mi přišel divný velkoobjem surovin - nakonec se ukázalo, že se jedná o jídlo pro 8 - 10 strávníků. Tudíž jsem se receptem pouze inspirovala a vyrobila recept vlastní a pouze pro 2 hladové osoby.

Hezky jsem si všechno připravila, pokrájela a začala jsem předvařovat brambory, ohřívat smetanu s bylinkama a smažit slaninku. Idylka! V tom uděřilo nenáviděné vitro. Smetana přetekla a i když jsem vitro okamžitě vypla, mohla jsem jenom sledovat, jak se smetana za mohutného smradu a čoudu přismažuje na sklo. Počastovala jsem vitro několika velmi neženskými výrazy, otevřela okno, zapla digestoř a setřela smetanovou pohromu alespoň ze dvou plotýnek, kde jsem dodělala brambory a slaninu.

Pak jsem vytáhla zapékací misku, kterou jsem chtěla vymazat máslem. Postavila jsem ji tedy na vlažnou plotýnku vitra a hezky vymazala. Bohužel mi ale nedošlo, že vitro nebylo vlažné a rozehřálo tedy misku na ošklivě vysokou teplotu. Spálila jsem si 3 prsty a rozvzlykala jsem se. Neměla jsem moc čas bahnit se v sebelítosti, protože jsem musela dopéct slaninu, naskládat ji i s bramborama do misky a zalít zbytky smetany.

Uklidila jsem celou smetanou pokrytou kuchyň. Nastříkala jsem si prsty pantenolem.

Velmi naivně jsem se domnívala, že už by má smůla mohla přestat. Chyba! Ukázalo se, že miska je příliš mělká a bublající smetana má tendenci kapat na dno trouby. Smrad a kouř. Vzala jsem tedy alobal a pokryla jím dno trouby. Pořád smrad a kouř, ale aspoň se mi to nenaškvařuje na troubu. Kuchyň mě zřejmě nenávidí. Já ji taky.
Ale gratin vypadá krásně.

Přichází drahouš z češtiny. Byla jsem rozhodnutá mu o mém boji s kuchyní nic neříkat.
"Co to tu smrdí?" podivil se.
"To zku*vený vitro!" zavyla jsem.
Drahouš povytáhl obočí. Nemá rád, když kleju. On sám totiž nekleje. Sprostá jsem u nás já. "Přetekla mi smetana! Zabordelila celou kuchyň! Strašně to tu smrdí! Spálila jsem si prstíčky! A to jídlo bude určitě hnusný!" naříkala jsem. "Neboj, sním to, i když to bude černý." uklidňoval drahouš. "Ale já nechci, aby to bylo černý!"
Nakonec nebylo. Bylo to totiž docela dobrý.

Už nikdy nikdy nebudu v kuchyni nic vařit. Musíme si pořídit mikrovlnku a do konce života budu jenom rozmrazovat předvařený jídla!