and now for something completely different!

Takhle to vypadala ještě včera večer... paniku ("néé! já nechci!") střídala pasivní odevzdanost ("no jo, tak prostě vylítnu!"). Slibuju, že teď si ten grand bordel uklidím! (= z kuchyně přesunu k sobě na stůl).

Dneska jsem měla zkoušku, které jsem se bála jako čert kříže. Zkouškové okruhy, jen tak namátkou: koncept Nihondžinron (japonská výlučnost) v období Meidži, Taišó a Šówa, Revizionismus, Diskriminace, japonská společnost z pohledu kulturní antropologie, politická kultura... Spusta, spousta japonských jmen, které znějí všechny stejně (viz Šiga Šigetaka, Šiga Jaiči, Haga Jaiči), spousta dat, směrů a názorů, proč že jsou ti Japonci jedničky.
Šla jsem první, mělo to být od 9h, tak jsem tam radši byla už v půl (co kdyby...?!). Dole na nástěnce jsem ještě zjistila, že test z reálií jsem dala na 40b/40b, tudíž započteno. Postupně přišli i zbylí 3 stateční, kteří si zapsali zkoušku na dnešek. Pan profesor přišel v 9.40, takže si představte naší vynervovanou skupinku, jak čeká takovou dobu pobledlá na chodbě. (^-^) Nebudu tu rozebírat zkoušení z Wacudži Tecuróa a pojetí konceptu veřejnosti, prostě za jedna! Juchuchů!

Sebeodměňování už začalo: učila jsem na Andělu japonštinu, tak jsem pk rovnou zaskočila do Kanzelsbergera, pro jednu mooc hezkou knížku (vás asi nezaujme tak, jako mě...) ^-^


Maminka taky odměňovala:

no nesluší jim to spolu??

p.s.: omlouvám se editce, za použití montypythonovského nadpisu, který tak ráda používá. sem se to prostě hodilo...