Učit má jednu velkou výhodu - kromě toho, že můžete uplatnit těžce nabyté znalosti a předat je dalším generacím (hahaha), máte taky 2 měsíce prázdnin. To zní sice fajn, ale přestane vás to bavit asi po 2 týdnech. Přes léto mám sem tam něco menšího, ale standardní učení podle rozvrhu se nekoná, tudíž mám pořád moc času. A to mě dohání k šílenství. První týden je eufórie, že nemusíte vstávat v šest ráno, můžete celý den sedět doma a jíst. Druhý týden začnete dělat zábavné (1) a oblíbené věci, na které nebyl čas (2) a strašně si to užíváte. Třetí týden už je to kombinace nudy a sem tam záchvěn nějaké činnosti. Třeba vytahujete koťata ze šacht a podobně, že jo. Když už je to měsíc, nudíte se tak, že začnete dělat i věci, které jste normálně odkládali a doufali, že se na ně třeba ani nedostane.

Dneska jsem například čistila odpad ve sprchovém koutu. Mám vás ráda, takže jsem to nefotila. Při této příležitosti jsem empiricky zjistila, že když vysprejujete celý sprcháč anti-viro-bakteriálním tentononcem, necháte to tam a pak se vrátíte a strčíte dovnitř hlavu, vdechnete to všechno naráz a udělá se vám blivno. Jsem génius. Co budu asi čistit zítra? Kdo by chtěl navrhnout záchodovou mísu, to už jsem udělala včera. I umyvadlo. A dřez.

Taky jsem konečně začala docházet na fyzioterapii. Teď tam chodím každý týden a slečna terapistka mě různě mučí, strká ruce pod (můj!) hrudní koš, tahá mi ramena do dálky a chce po mě, abych stlačila žebra dolů (jak?!) a vyhrbila záda, aniž bych pohnula bedry (jak?!!). Ale funguje to!

Tento příspěvek byl sepsán pod přísnou supervizí Šachtíka